Kateřina Hollá Lindnerová

Už jako malá holka jsem byla živé dítě a ráda se hýbala. Vyrůstala jsem v Karviné, kde jsem v  6 letech začala hrát závodně tenis (mimo jiné i s Radkem Štěpánkem). Na základní škole jsem se zúčastnila různých sportovních soutěží, skákala do písku, házela granátem, běhávala hlavně přespolní běhy. Vždycky jsem byla tak trochu blázen a dělávala si tréninky navíc (schody, švihadlo, sprinty... domluvila si s fotbalisty fyzičku). Prostě mě to bavilo. V 16 ti letech jsem dostala nabídku do Německa, kde jsem hrála 3. nejvyšší ligu - Oberligu (Bad Kreuznach, Trier, Leutershausen). Začala jsem jezdit po Střední Evropě a hrávala satelity a WTA turnaje. Po maturitě na Gymnáziu jsme se přestěhovali do Ostravy a já začala hrát za Baník 1. ligu a studovat Tělovýchovu na Ostravské Univerzitě.

Jako studentka jsem se každoročně účastnila Akademického mistrovství ČR a každý rok přivezla medaili. V roce 2003 se mi podařilo vyhrát akademický titul a téhož roku byla nominována do Jižní Korei na Akademické mistrovství světa. Byl to jeden z mých nejkrásnějších zážitků.

Vždycky jsem měla ráda míčové sporty. V rámci studia na Vysoké škole jsem si udělala specializaci na basket, házenou a volejbal, se studenty chodívala po škole hrát florbal, beach volejbal. S partou lidí jsme se bavili tím, že se zúčastnili různých "sranda soutěží" v míčových 7 bojích, kde se nám v mixu párkrát podařilo i vyhrát.

Po studiu jsem absolvovala Kurz trenérství Tenisu 2. stupně a začala se Trenérství věnovat naplno. S rodinou samozřejmě přicházejí radosti, starosti, povinnosti, takže nějaký sport na profesionální úrovni šel stranou, i když rekreačnímu sportu jsem se věnovala pořád.

Cca 2 roky po narození dcery mě kamarád "nalanařil" na místní běžecký závod na 6 km a já s otázkou "co tam jako budu dělat", ho v  podstatě bez nějakého speciálního tréninku, vyhrála :) Při té příležitosti se seznámila s komunitou běžců - sportovců, absolvovala pár závodů a tím mi začala jakási moje běžecká kariéra, za což jsem vděčná, neboť  jsem poznala spoustu milých a podobně naladěných lidí jako já.

Bohužel po dvou letech neustálého pobíhání se mi "ozvala" ostruha na patě a já se musela trochu zklidnit.  Pohrávala si tedy s myšlenkou, co budu vlastně dělat dál :) Co čert nechtěl, když jsem v té době potkala partu nadšených cyklistů - bajkerů. To jsem ještě vůbec netušila, že se mi tím tak trochu změní život.  Pár společných tréninků a já si v roce 2018 na Vánoce pořídila, kolo - bike 29.

Na jaře 2019 mi začala má další životní etapa na KOLE. S klukama jsem začala jezdit do terénu, absolvovala pár závodů,  i když jako 40ti letá ženská jsem chvílemi měla strach, pořád si ale říkám "co Tě nezabije, to Tě posílí".  Něco sjedu, něco vyjedu, vyzkoušela jsem pár závodů jak na bajku, silnici tak i cyklokros (masters).  Každopádně mě to v životě posunulo dál a to je to, co mě hrozně baví. Posouvat své hranice a možnosti.

Miluji volný pohyb v přírodě, to mi dodává pocit svobody, sílu a energii jak už na kole,  při běhu, nebo při jiných sportovních aktivitách. Mám ráda nové a nové výzvy a to je v podstatě to, proč to dělám.

Ty pocity mi nikdo nevezme.